Obrna

Ačkoli paralytická onemocnění existovala už dávno, obrna byla pohromou začátku 20. století. Paradoxně obrna v 99 % případů nemá buď vůbec žádné symptomy, nebo je provázena chřipkovými příznaky, přecitlivělostí na světlo, tuhnutím šíje, ale nezanechává žádné následky ani se neprojevuje paralýzou. Tehdy ale mělo onemocnění, šířící se často během letních měsíců, hrozivé následky jako ochabnutí nohou, ochromené hrudní svalstvo, a v nejhorších případech se pacienti umisťovali do tzv. železných plic – obrovského přístroje k usnadnění dýchání. I když onemocnění během několika týdnů pominulo, ochrnutí mohlo přetrvávat.
Jedna z teorií tvrdí, že moderní hygiena možná ve skutečnosti pomohla spustit epidemii paralytické obrny. Vylepšení systémů odpadních vod značně omezilo případy dětské obrny, která sice dětem propůjčila imunitu, ale většinou byla neparalytickou formou onemocnění. Obrnou byl však nakažen historicky velký počet dospělých a případy paralytické obrny se u této skupiny značně zvýšily.
První očkovací látky, vyvinuté během 30. let, se ukázaly jako neúčinné, ve skutečnosti se u mnoha účastníků výzkumu obrna spíše rozvinula. Ale v pozdních 40. letech se do vývoje vakcíny proti obrně pustil John Salk, který dříve vyvinul očkovací látku proti chřipce. Začátkem 50. let proběhly za účasti téměř 2 miliónů dětí rozsáhlé testy na očkovací látky. 12. dubna roku 1955 byl za velkého zájmu ohlášen úspěšný výsledek testů. Do roku 1957 se případy obrny ve Spojených státech snížily o 90 %.
Přestože v západním světě byla obrna vymýcena (až na hrstku případů každý rok, všechny související s očkováním nebo spojené s cestováním), obrna stále přetrvává v Africe, Indii a v jihovýchodní Asii. Neustávající snahy o prosazení očkovacích látek ale slibují jednou zcela ochromit infekci obrny. Natrvalo.

Rozměr:
  průměr:  9 cm