Opar

Opar je jedním z pradědů sexuálně přenosných chorob – slovo “herpes“ (řecký výraz pro „pomalý, plíživý“) užíval sám Hippokrates před 2500 lety k popisu lézí, které se šíří a vypadají přitom, jako by se plížily po kůži.

Samozřejmě nevíme, zda byl za tyto historické léze odpovědný HSV-2 (virus-2 jednoduchého oparu, běžná příčina oparu). Další patogeny mohou vytvářet podobné boláky. A vlastně HSV-1, který zpravidla způsobuje orální léze zvané „opar na rtech“, může také být příčinou genitálních lézí nazývaných „genitální opar“. (A HSV-2 může způsobovat opary na rtech!)

Jako základní rozdíl mezi HSV-2 a HSV-1 se v podstatě jeví sklon HSV-2 usadit se po počáteční infekci v nervech u báze páteře, kdežto HSV-1 má sklon usadit se poblíž nervů ucha – a výsledná propuknutí choroby jsou víceméně dána podle umístění.

V mnoha případech nevznikají při oparové nákaze vůbec žádné příznaky, což jí přirozeně pomáhá v rozšíření. Traumatická propuknutí typická pro tuto nemoc se vlastně objevují jen asi u třetiny případů v závislosti na síle imunitního systému, délce doby, po kterou je osoba nakažená (vzplanutí choroby se časem zmírňují), a zda je virus uveleben na svém oblíbeném místě.
 
A pokud je to matoucí, je tomu skutečně tak – hlavně pro ty, které těžce společensky poznamená, že mají svůj opar na nesprávném místě.



Rozměr:
  průměr:  12 cm