Želvušky

Jedním z nejúchvatnějších tvorů mikrosféry jsou obyčejní živočichové z kmene želvušek, latinsky Tardigrada neboli „pomalý chodec“. Přesto to není jejich pomalá rychlost, která přitahuje pozornost, ale spíše skutečnost, že když se tento miniaturní tvor šine kolem vás na svých osmi drobných nožkách, až nápadně se podobá medvědovi.
Poprvé popsána v roce 1773 zoologem J. A. E. Goezem jako „kleiner Wasserbär“, tahle „malá vodní medvíďata“ jsou neobyčejně houževnatá. Ve stavu kryptobiózy – druh super hibernace, kdy se metabolismus stává neaktivním – želvušky dokážou přežít ve vařící vodě i při teplotách blízkých absolutní nule. Želvušky umějí vyschnout a na 99 % dehydratované přežít desítky let. Dokážou ustát i radiaci tisícinásobně silnější než snese člověk. Jsou schopné dokonce přežít ve vesmírném vakuu!
Není třeba říkat, že s těmito neporazitelnými schopnostmi se vyskytují po celém světě, od nejvyšších vrcholků hor po nejzazší hlubiny oceánů. Většinou se ale vyskytují poblíž miniaturních deštných pralesů tvořených mechem (někdy se želvuškám dokonce říká „mechová prasátka“) – takže dobrodružná výprava vzadu za domem se s jednoduchým mikroskopem může stát honem na želvušky.
Ale želvušek se nemusíte bát: i když některé druhy (jako je „grizzly“ Milnesium tradigradum) jsou agresivní masožravci, většina želvušek jsou jen drobní býložravci, kteří tráví své poklidné životy piknikováním, hraním – a dlouhými, pomalými procházkami.

Rozměr:
  výška:   8 cm
  šířka:     6 cm
  délka:  15 cm